Je nutné podotknout, že v masopustním průvodu účinkuji výhradně mladíci, kteří si vybírají děvče, které jim bude pomáhat při strojení a líčení v den konání maškar. Mladíci se nejdříve sejdou a domluví se, kdo bude představovat kterou postavu. Také je zapotřebí domluvit, ve které domácnosti bude schovaný medvěd (jedna z masopustních postav). Obvykle jde o domácnost některé z dívek, které mají na starosti strojení chlapců. Tuto volbu musí ještě schválit rodiče dívky. „Maškarády“ (jak jim v Končenicích říkají) doprovází dechová hudba. Po tom zbývá ještě jen určit datum konání.

Kdysi v minulosti měla horní část vesnice svůj maškarní průvod a dolní část také svůj. Často se stávalo, že se při setkání obou průvodů účastníci pohádali a porvali.

Maškary musí před průvodem mít zkoušky, aby se naučili ladně tančit v rytmu hudby. Kromě ladnosti tance jsou tyto zkoušky důležité také kvůli získávání kondice.

V den konání maškar jako první s přípravami začínají kuchařky v domácnosti, kde je schovaný medvěd. Totiž, už kolem sedmé hodiny ranní je jejich dvůr plný ostatních maškar a zvědavých diváků – příbuzných a známých, kterým se nabízejí koblihy, což si vyžaduje začátek smažení koblihů už po půlnoci.

Laufr, který stojí v čele průvodu, má za úkol vzbudit všechny maškarády už o čtvrté ráno. Dělá to tak, že zapráská bičem – práskačem – před každým domem, ve kterém spí mladík–maškarád. Jednou se stalo, že falešný laufr ostatní budil už o druhé hodině ranní.

O šesté hodině ráno se mladíci scházejí v Českém domě na návsi, kde se oblékají, strojí, líčí atd. Přitom jim pomáhají děvčata. Turek je celý červený, Ličan je celý modrý, kominík černý a laufr bílý. Zvláštní symboliku má rozmarýn, kterým jsou maškary ozdobeny: jeho snítky jsou stále zelené, respektive živé. Snítky (větévky) rozmarýnu se přišívají laufrovi, tanečníkům, Turkovi a Ličanovi. Při maskování se podává svařená kořalka s kmínem. Celkovou atmosféru postupně „zahřívá“ a náladu dotváří nevyhnutelná dechová hudba.

Následuje formování průvodu. Začátek ohlašuje zase laufr praskáním bičem na návsi ve středu vesnice. Dechovka vyhrává. Jde se k domácnosti, kde je ukrytý medvěd. Po příchodu na místo, všechny masky hledají medvěda. Přitom jim pomáhá ostatní mládež. Masky totiž smějí medvěda hledat jen do té doby, než dechová hudba zahraje tři písně. Když se medvěd do té doby nenajde, musí se ukázat sám. Medvěd a kominík se vždy povinně porvou. Zvítězit by měl kominík. Po tom se medvěd ujímá své úlohy, a to je válení mladých žen a dívek. Jsou to chvíle vřískotu, písně, vtipných poznámek, a i pláče ustrašených dětí. Vládne zmatek. Po občerstvení se utváří průvod a vydává se na horní konec vesnice (k Daruvaru). Přitom maškary jen chodí – netančí ani neposkakují, jen dechová hudba vesele vyhrává. Když vezmeme v úvahu, že všechno probíhá v neděli ráno kolem osmé hodiny, v zimě, často i se sněhem, v tiché vesnici, je rytmus bubnů a řízný tón trubek slyšet i na kilometr daleko. Je to takový budíček. Stačí si poslechnout několik taktů, a už se v člověkovi budí uspané emoce, a už za chvíli může zapadnout do celkového rozpoložení. Zvlášť výrazně to prožívají vesničané, které bohužel život odnesl do jiného prostředí.

Začátek je u křižovatky s cestou k Dioši – na východním konci vsi. Masky se seřadí a vyfotí se na památku. Dříve se občerstvení chystalo před domem každého z maškarádů. To se ale neosvědčilo, byl kvůli tomu časový skluz. V dnešní době se většinou přichystá snídaně u jednoho maškaráda na horním konci vesnice, v poledne je oběd v Českém domě v centru, v dolním kraji se připravuje krátká svačina a večeře je v místním domě na Odkopech.

V končenických maškarách účinkuje třináct postav. Laufr je v čele a vede maškarní průvod. Zapráská bičem, dechová hudba začne hrát a může se začínat. Laufr je oděný do bílého šatu. Na nohou má vysoké černé kožené holínky. Má široký pásek kolem pasu a jeden tenčí pásek vedoucí šikmo k protějšímu rameni. Musí být urostlý. Tváře má nalíčené načerveno. V jedné ruce nese vysokou ozdobenou čepici, v druhé má práskač. Je to třímetrový bič s krátkým bičištěm ozdobený různobarevnými vlněnými bambulemi. Práskání vytváří práskačka (chor. naplet). Práskačka je koneček těla biče upletený z lipového lýka v podobě třásně. Práskačka se při práskání opotřebovává, proto laufr musí mít náhradu. Symbolicky se práskáním vyhání zima. S ohledem na to, že jde laufr jako první, musí přistoupit ke každému hospodáři, který ho dočká u plotu před svým domem. Podá hospodáři ruku a žádá o povolení, aby družina mohla přijít a tančit na jeho mostě. Poděkuje, krátce zatančí s hospodyní (i se dcerami, pokud je mají), vybere pár drobných a pokračuje po silnici dál. Po něm stejným způsobem přistupují Turek a tři tanečníci (někdy jsou i čtyři). Tanečníci jsou velmi pečlivě ustrojeni. Mají kalhoty, saka, kravatu, klobouk a přes něj ovázaný velký pestrý šátek. Přes sako je kolem pasu zapnutý pásek. Na nohou mají, stejně jako laufr, vysoké černé kožené holínky. Měli by být přibližně stejně vysocí. Prostřední tanečník nese pokladnu. Při tanci mají ruce ve vzduchu. Tanečníky vede Turek. On má červený oblek, má červeně nalíčené tváře a na hlavě červenou čepici. Mává šavlí – symbolicky odhání zlé moci.

Po nich v průvodu jdou kominík a jeho bába. Kominík se snaží každého pořádně umazat sazemi, které má k tomu účelu připravené v sáčku. Jeho povinností je také vběhnout do kuchyně a vysypat a všude rozmetat popel z pece, pokud ho hospodyně neuklidila. Za tu dobu jeho bába ve stodole prohledává všechna hnízda a vybírá vajíčka do svého košíčku. Přes rameno má uzlíček, v němž nosí „sirotka“ a žebrá o pomoc pro něj. Dospělým nabízí flašku s dudlíkem, v níž je místo čaje svařená kořalka. Kominík má s sebou žebříček a metličku, kterou děvčatům pořádně vyplácí po zadnici. Je oděný do černého obleku s černou čepicí na hlavě. Na hrudi má různé metály, přívěšky a vyznamenání. Jeho bába má širokou strakatou sukni a na hlavě šátek se stejným vzorem. Má výrazně červeně nalíčené tváře.

V průvodu je následují korytář a jeho bába – korytářka. Oba mají světlé obleky. Korytář, který symbolizuje živnostníka, nese sekyrku, ke které jsou přivázané výrobky, které údajně prodává. Jsou to vařečky, korýtka, měchačky a podobné dřevěné předměty. Má na sobě kožich, vousy z koudele, brýle bez jednoho skla a kožešinovou beranici. Jeho bába má přes bílou sukni zástěru, na ramenou velký šátek, na hlavě šátek menší. Pomáhá svému mistrovi prodávat zboží.

Další účastníci průvodu jsou Židé. Jsou to obchodníci, lépe řečeno přeprodejci. Po celém šatě mají nahusto našité hadrové třásně, u pasu mají přivázaný zvonek a bílého chlupatého králíka, kterého nabízejí k prodeji. V ruce mají hůl z bezu, kterou hrozí malým dětem. na hlavách mají vysoké čepice, na tváři mají masku. Dlouhý nos je plný špendlíků, kterými se snaží píchnout přihlížející. Vypadají dost příšerně, malé děti se jich nejvíc bojí. U všech postav je důležitý zvukový efekt, konkrétně v tomto případě jde o zvonky, které svým cinkáním mají odehnat zlé temné moci. Kdysi chodili v průvodu Židé tři, dnes jsou to zpravidla jen dva.

Na konci průvodu kráčí medvěd, kterého má uvázaného na řetězu Ličan. Oba jsou staří známí z lesů. Když medvěd opustí své doupě, znamená to, že zima skončila a přišlo jaro. Postava medvěda je oděna do hnědé kožešiny. Z nohavice mu kouká pořádně dlouhý červený „klacek“, kterým se neustále chlubí. Už bylo řečeno, že jeho úlohou je pořádně a jaksepatří vyválet každou mladou ženu a dívku. Pokud by to neudělal, strašně by je urazil. Podle pověry má každá hospodyně uškubnout trochu z medvědí srsti a dát do hnízda pod slepice, aby kvočny dobře seděly na vejcích. Ličan má modrý oblek, má dokonce modrý obličej. Nese dvoumetrovou tyč, ke které je přivázaný řetěz, o který má uvázaného medvěda. Ličan prozpěvuje laškovné písně na způsob slavonského bećarce. Medvěd chodí krok-sun-krok se specifickým synkopickým poskakováním. Ličan má na zádech a na prsou přišité obrazy nahých žen. Do taktu bije šavlí o tyč. Na konci průvodu, obyčejně je to na kraji Odkop, šavlí přerazí tyč a oznamuje, že maškarní průvod skončil.

Jak už bylo uvedeno, průvod vychází od východu směrem k západu s poznámkou, že zachází do „ulice“ k Brestovu. To je ulice, která patří ke Končenicím. Po návratu z ulice následuje kratší odpočinek s obědem v Českém domě. Před tím se maškarádi vyfotí na schodech před domem. Po obědě se zpívá a tančí na návsi, pak laufr nahlásí pohyb. Vše končí na Odkopech.

Zvláštní raritou těchto maškar je, že Končeničtí ani při tomto veselí nezapomínají na své zesnulé. Průvod se zastaví před každým domem, kde v uplynulém roce někdo zemřel, všichni spustí šavle, sundají čepice a klobouky, práskač se svine a drží se na prsou. Všichni stojí nehybně ve tvaru. Dechová hudba hraje smuteční píseň, kterou si domácí objednali u laufra. Se stejnou tryznou průvod zastaví u hřbitova, zahraje se smuteční píseň a klidně se pokračuje dál. Podotýkáme, že se laufrovi za smuteční píseň musí něco zaplatit. Také každý hospodář či hospodyně, kteří maškary „přijímají“ dávají každé z postav pár drobných. Také pro to platí dávno stanovená pravidla, přesně se ví, jak se vybrané peníze rozdělí. Je zapotřebí uvést, že se v tomto smyslu průvod dělí na čelo – přední část a na zadní část. K přední části patří laufr, Turek a tančníci. V zadní části jsou kominík s bábou, korytář a korytářka, Židé, Ličan a medvěd. První část průvodu by měla zaplatit hudbu. Stejně tak, peníze vybrané za smuteční písně se dávají dechové hudbě.

Když průvod skončí, maškarádi se jdou domů umýt a převléci a krátce si odpočinout. Večer se kdysi vždy konala maškarní zábava. Dnes se taková zábava takřka vůbec nekoná, protože mládež musí v pondělí do školy nebo do práce.

Na zábavě vždy hrála ta hudba, která hrála maškarádům v průvodu. U zdí byly dlouhé lavice, na kterých seděly matky s dcerami. Laufr všechny obešel, matkám naléval likér, a ony mu za něj zaplatily. Samozřejmě, matky po očku sledovaly, jak se jejich dcery chovají, s kým se baví, tančí nebo si povídají. O půlnoci složili maškarádi uprostřed sálu řadu stolů a židlí. Děvčata, která tu byla s matkami, laufr jedno po jednom přivedl ke stolům uprostřed sálu, a ona mu, stejně jako jejich matky, zaplatila. Zábava trvala, dokud maškarády nebo hudebníky nepřemohla únava, někdy trvala do samého rána. Druhý den, když si všichni odpočinuli, šlo se „pohřbít medvěda“, totiž všichni se šli rozloučit s masopustem. Kominíkova bába přinesla vejce, která po vsi vybrala. Smažila se vejce, jedlo se, pilo, besedovalo o všem, a tím pro ten rok ukončily ještě jedny maškary.

Domnívám se, že jsou končenické maškary zvláštní rarita, kterou se má i nadále pořádat a uchovat i pro budoucnost. Popisuji je tak, jak je já chápu a prožívám. Byl by totiž zapotřebí obsáhlý odborný výzkum jejich původu a etnologické vysvětlení. Připomínám, že s neustálým poklesem natality a snížení počtu mládeže hrozí, že tato tradice zanikne.

O tom, že naše maškary vzbuzují pozornost, svědčí také letošní návštěva až tří etnoložek a folkloristek z České republiky. Byla přítomna také ředitelka Mezinárodní přehlídky folkloru ze Záhřebu, která bude letos zasvěcena lidovým zvykům národnostních menšin. Paní Vitezová byla tím, co viděla, velmi spokojena. Krátce potom přišel dopis s pozváním k účasti na uvedené přehlídce. Zbývá nám rozhodnout o účasti a připravit se.

Naši maškarádi se už zúčastnili mezinárodního karnevalu v Rijece, díky angažování krajanů z Končenic žijících v Rijece a České besedě Rijeka. Víckrát účinkovali v karnevalovém průvodu v Daruvaru.

V Končenicích 12. března 2003

ing. Viktor Horyna, přel Ž. Podsedník 2020

Mora se napomenuti da u povorci maškara učestvuju isključivo mladići koji si odabiru djevojku koja će im pomagati u oblačenju i šminkanju na Dan maškara. Najprije se okupe te dogovore tko će predstavljati koju masku. Isto tako treba dogovoriti u čijem će se domaćinstvu sakriti Medvjed (jedna od maski). Obično je to domaćinstvo jedne od djevojaka koja je zadužena za oblačenje mladića. Odabrano domaćinstvo moraju obavezno odobriti i njezini roditelji. „Maškaradi“ (kako se to zove u Končanici)  prati limena glazba. Tada još samo preostaje određivanje datuma.

Nekada je gornji dio sela imao svoju povorku maškara, a donji dio svoju. Često se događalo da su se, u trenutku susreta, počeli međusobno naguravati i prepirati.

Maškare moraju unaprijed imati probe kako bi znali skladno plesati u ritmu glazbe. Osim zbog ujednačenosti plesa, ove su probe važne i iz kondicijskih razloga.

Na sam Maškarni dan prve s pripremama počinju kuharice u domaćinstvu gdje se skriva Medvjed. Naime, već u sedam sati ujutro ovo je dvorište puno ostalih maškara i znatiželjne publike – rodbine i poznanika kojima se nude pečene krafne što iziskuje početak pečenja krafni oko pola noći.

Laufer, koji je vođa povorke, ima zadatak buditi sve maškare već u četiri ujutro. On to čini tako da „zapuca“ bičem-praskačem ispred svake kuće u kojoj spava mladić – maškara. Ove je godine lažni Laufer ostale budio već u dva sata.

          U šest sati ujutro dolaze mladići u Češki dom koji se nalazi u centru sela gdje se oblače, maskiraju, šminkaju itd. U tome im pomažu izabrane djevojke. Turčin je sav crven, Ličan plav, Dimnjačar crn, Laufer bijel. Posebnu simboliku ima ružmarin, koji maškare nose, čije su grančice vječno zelene odnosno žive. Grančice ružmarina prišivaju se Lauferu, Plesačima, Turčinu i Ličanu. Prilikom maskiranja nudi se kuhana rakija s kimom. Cjelovitu atmosferu polako „zagrijava“ i podiže dobro raspoloženje neizostavna limena glazba.

           Slijedi formiranje povorke. Početak ponovo najavljuje Laufer praskanjem biča na raskršću u centru sela. Svira glazba. Kreće se u smjeru prema domaćinstvu gdje je skriven Medvjed. Kada se stigne na zadano mjesto, Medvjeda traže sve maškare. U tom im često pomaže i ostala mladež. Naime, maškare smiju tražiti samo dok limena glazba ne odsvira tri pjesme. Ukoliko Medvjed nije pronađen, mora se otkriti sam. Slijedi obavezno hrvanje Medvjeda i Dimnjačara. U pravilu bi Dimnjačar trebao pobijediti. Tada započinje uloga koju ima Medo, a to je valjanje mladih žena i djevojaka. Trenutak je to vriske, pjesme, žamora i plača uplašene djece. Vlada metež. Nakon okrijepe formira se povorka te se kreće prema početku sela (smjerom prema Daruvaru). Pri tome maškare samo hodaju – ne plešu niti skakuću. Jedino limena glazba veselo svira i kad uzmemo u obzir da se sve odvija u nedjelju ujutro oko osam sati, zima je, a često i snijeg, u selu je mirno. Ritam bubnja te reski zvuk trube čuje se na kilometar. Bude to svojevrsna budnica.  Dovoljno je poslušati nekoliko taktova i već se u čovjeku bude one zaspale emocije i u trenutku se uklopi u to raspoloženje. Posebno je naglašen ovaj osjećaj u onih žitelja koje je život, nažalost, odveo u drugu sredinu.

Početak je kod ceste za Dioš- istočni dio sela. Sada se maškare poredaju te slijedi fotografiranje za uspomenu. Prije su se zakuske priređivale kod kuće svake maškare. Međutim, vremenski to nije bilo najpogodnije. Danas se uglavnom priređuje doručak kod jedne maškare u gornjem kraju, u podne je u Češkom domu u centru ručak, u donjem dijelu sela priprema se kratka zakuska te večera u domu na Otkopima.

U Končaničkim maškarama sudjeluje 13 maski. Laufer je prvi te vodi maškare. Zapuca bičem, limena glazba počne svirati i može se početi. Laufer je obučen u bijelo odijelo. Obuven je u crne čizme s visokim sarama (kamašema). Oko pojasa ima široki remen i jedan uži koji ide koso preko suprotnog remena. Mora biti stasit. Obrazi su mu crveno našminkani. U jednoj ruci drži visoku ukrašenu kapu, a u drugoj praskač. To je trometarski bič s kratkom držalicom ukrašenom raznobojnim vunenim kuglicama. Prasak proizvodi „naplet“. Naplet je produžetak biča koji je od lipovog lika u obliku rese na kraju. Naplet se praskanjem troši i zbog toga mora Laufer imati rezervu. Simbol praskanja jest istjerivanje zime. S obzirom da je Laufer prvi, mora prići svakom domaćinu koji ga dočekuje kod plota ispred svog domaćinstva. Pruža mu ruku te traži dozvolu da njegova družina prošeta i pleše na njegovom mostu. Zahvali, kratko zapleše s domaćicom (i kćerima ako ih ima), dobije nešto sitnih novčića i nastavlja dalje. Iza njega na isti način nastupa Turčin i tri Plesača (nekada i četiri). Plesači su obučeni izrazito uredno. Hlače, sako, kravata, šešir, a preko šešira je prišiven veliki šareni rubac. Preko sakoa je oko pojasa privezan remen. Na nogama imaju, jednako kao i Laufer, crne čizme s visokim sarama (kamašema). Nastoji se da budu podjednake visine. Srednji plesač drži kasu. Ruke su im kod plesa u zraku. Plesače predvodi Turčin. On na sebi ima crveno odijelo, s crveno obojanim licem te crvenom kapom na glavi. Maše mačem -simbolično rastjeruje zle sile.

Slijede ih Dimnjačar i njegova Baba. Dimnjačar nastoji svakoga dobro zacrniti čađom koju ima za tu prigodu pripremljenu u vrećici. Isto tako obaveza mu je da se zaleti u kuhinju i detaljno razbaca i rasipa pepeo ukoliko ga domaćica nije očistila iz peći. Njegova Baba za to vrijeme po štagljevima pronalazi sva gnijezda i pokupi pronađena jaja u košaricu koju nosi sa sobom. Preko remena ima svezan zavežljaj u kojem nosi „siroto dijete“ za kojega prosi pomoć. Odraslima nudi bočicu s dudom u kojoj je umjesto čaja kuhana rakija. Dimnjačar sa sobom nosi lojtricu i metlicu s kojom curama dobro izmete stražnjicu. Obučen je u crno odijelo s crnom kapom na glavi. Na prsima ima razne medalje, privjeske i odlikovanja. Njegova Baba ima široku šarenu suknju te jednakog uzorka krpu na glavi. Izrazito su joj crveno našminkani obrazi.

Za njima u povorci ide Koritar i njegova baba odnosno Koritarka. Obučeni su u svijetla odijela. Koritar koji predstavlja obrtnika nosi sikiricu za koju su privezani proizvodi koje nudi i pravi se da ih prodaje. To su kuhače, koritašca, gnječilice i slično. Ima obučeni kožun, brkove od kudjelje, naočale s jednim staklom, kapu od krzna. Njegova baba ima preko bijele suknje pregaču, na ramenima veliki rubac, a na glavi manji. Pomaže svom majstoru prodavati proizvode.

Sljedeći u povorci su Židovi. Trgovci – prekupci. Po cijelom odijelu imaju nagusto prišivene trake-dronjke, o pojasu su im privezana zvonca i bijeli zec angorac kojega nude na prodaju. U ruci drže bazgov štap s kojim plaše malu djecu. Na glavi imaju visoku kapu i masku preko lica. Dugačak nos je pun špenadli s kojima nastoje svakoga bosti. Sve se doima dosta zastrašujuće, a posebno ih se boje mala djeca. Kod svih su maškara važni zvučni efekti, konkretno u ovom slučaju zvonca koja svojom zvonjavom također trebaju rastjerati mračne sile zla. Nekada su u povorci bila trojica Židova dok danas u pravilu budu samo dva.

Na kraju povorke ide Medvjed kojega na lancu vodi Ličan. Njih su dvojica stari  prijatelji iz šume. Kad medvjed napusti brlog, znači da je zima prošla i da je stiglo proljeće. Medvjed je obučen u smeđe krzno. Iz nogavice mu viri solidno dugačka crvena „batina“ s kojom se neprestano hvali. Kako je već rečeno, ima zadatak uredno, kako se priliči, povaljati svaku mladu ženu ili djevojku, a ukoliko to ne učini, strašno će ih uvrijediti. Simbolično, svaka domaćica otkine malo medvjeđega runa te ga stavi u svako gnijezdo da joj kvočke dobro sjede na jajima. Ličan je obučen u plavo odijelo, čak mu je i lice plavo. Drži dvometarski štap za koji je privezan lanac na kojemu vodi Medvjeda. Ličan pjeva bećarske, za tu prigodu pripremljene, pjesme. Medvjed korača dvokorakom sa specifičnim poskakivanjem sa zadrškom. Ličan ima na leđima i prsima prišivene fotografije nagih djevojaka. U taktu mlati mačem o štap. Na koncu, obično na kraju Otkopa, mačem prebije štap i obznanjuje kraj povorke.

Kako je već bilo rečeno, povorka kreće od istoka i prema zapadu s napomenom da skreće u „Ulicu“- smjerom prema Brestovcu. To je ulica koja još pripada Končanici. Kad se vrate iz Ulice, slijedi kraći odmor s ručkom u Češkom domu. Prije toga se fotografiraju na stepenicama ispred Doma. Poslije ručka slijede pjesma i ples u centru. Laufer najavljuje pokret. Sve završava na Otkopima.

Posebni raritet kod ovih maškara jest da ni prilikom ovakve veselice Končenjaci ne zaboravljaju svoje pokojne. Ispred svakog domaćinstva, gdje je netko prošle godine umro, povorka stane, spuste mačeve, kape, šešire, praskač se smota te drži na prsima. Mirno se stoji. Limena glazba svira žalosnu pjesmu koju su domaćini naručili kod Laufera. S istim pietetom se stane kod groblja, zasvira se tužna pjesma te se mirno prođe. Potrebno je naglasiti da se ova odabrana pjesma Lauferu mora nešto platiti. Također svaki domaćin ili domaćica koji dočekuju maškare, daju svakoj maškari nešto sitnih novčića. I tu su odavno dogovorena pravila. Točno se zna kako će se prikupljeni novac podijeliti. Važno je spomenuti da se povorka u ovom smislu dijeli na prednji i stražnji dio. U prednji se dio ubrajaju: Laufer, Turčin i Plesači. U stražnji se ubrajaju Dimnjačar s Babom, Koritar i njegova baba Koritarka, Židovi, Ličan i Medvjed. Prednji dio bi trebao platiti muziku. Isto se tako novac prikupljen od sviranja tužnih-naručenih pjesama daje limenoj glazbi.

Povorka završava, maškare se idu kući oprati, presvući te kratko odmoriti. Uvečer je uvijek bila maškarna zabava. Danas se ona skoro i ne održava jer mladež u ponedjeljak mora u školu ili na posao.

Na zabavi je uvijek svirala glazba koja ih je pratila u povorci. Oko zidova su bile dugačke klupe na kojima su sjedile majke sa svojim kćerima. Laufer je išao redom točeći majkama liker, a one su mu ponešto za to platile. Jasno da su majke pomalo pratile kako se njihove kćeri ponašaju, s kim se druže, plešu, pripovijedaju. Oko polnoći „maškaradi“ su nasred sale složili red stolova i stolica. Djevojke, koje su sjedile kraj svojih majki, jednu po jednu Laufer je doveo do stolova nasred sale, a one su im, kao i njihove majke, davale nešto sitnoga. Zabava je trajala sve dok umor nije savladao maškare ili svirce. Nekada se to znalo produžiti i do jutra. Drugi dan, kad su se svi odmorili, išli su „zakopavati“ Medvjeda. Naime, išli su se oprostiti od maškara. Dimnjačareva Baba je donijela jaja koja je pokupila po selu. Pekla su se jaja, jelo se, pilo, raspravljalo o svemu i tako je za tu godinu završena još jedna tradicija maškara.

Smatram da su Končenjačke maškare poseban raritet koji treba organizirani i sačuvati i u budućnosti.

Opisujem ih onako kako sam ih sam vidim i doživljavam. Naime, bilo bi poželjno  opsežno stručno istraživanje te njihova etnološko podrijetlo i obrada. Moram napomenuti da konstantnim padom nataliteta i mladeži prijeti nestanak ove manifestacije.

Da su naše maškare primijećene i šire, svjedoči ovogodišnje prisustvo triju etnologinja i folkloristice iz Češke Republike. Prisutna je bila i ravnateljica Međunarodne smotre folklora iz Zagreba koja će ove godine biti posvećena narodnim običajima nacionalnih manjina. Gosp. Vitez je bila veoma zadovoljna onime što je vidjela. Nedugo iza toga uslijedio je dopis s pozivom za sudjelovanje na spomenutoj smotri. Preostaje odlučiti se i pripremiti.

Naše su maškare već prisustvovale Riječkom međunarodnom karnevalu pri čemu su nam pomogli doseljenici iz Končanice u Rijeku i Češka beseda Rijeka. Isto tako su u više navrata prisustvovali povorci u Daruvaru.

U Končanici, 12.03.2003.

ing. Horina Viktor, lektor. J. Brkić Strejček 2019